*Lásku si nejde vynutit ani vyloudit lichotkami,přichází sama,nehledaná nečekaná,nežádana nehledaná*



Narozeniny blogu : 30.června(2008)






>>> ♥ <<<


Utopená Sally - Andrew Hall - 21.kapitola

8. září 2012 v 14:41 | ♥ VeNDy ♥ |  Knihy


Utopená Sally - 21.kapitola


Debbie s krabicí v ruce stála na břehu Sand River. Všude kolem bylo neuvěřitelné ticho a klid, jako by nic neexistovalo,nic kromě tohoto místa a tohoto okamžiku.
Vzpomínala,co všechno se událo od onoho dne,kdy se jí utopil Bink. Byla to dlouhá série neštastných a děsivých událostí, v níž jediný světlý bod představoval Tom. Vždyt jen díky nim se spolu sblížili a ona si nebyla jistá, jestli by to přežila se zdravým rozumem, kdyby nebylo jeho. Ale teď byl bůhvíkde.
Měla o něho strach, to ano. Přesto věřila, že je naživu, protože kdyby byl mrtvý,věděla by to. Něco by jí to řeklo. V první chvíli, kdy pan Danwoody telefonoval,se opravdu bála o jeho život,ale nyní cítila,že tak strašné nebezpečí mu nehrozí.


Na otázku, co se mu stalo,však odpovědět nedokázala.
Tentokrát, na rozdíl od mnoha jiných chvil, kdy ho zoufale púotřebovala, si ani nepřála, aby tu byl s ní. Tohle byla jen její věc. Její a Sally. Tomův racionální přístup by možná dokonce všechno pokazil, Debbiin pokus by se nepovedl a nebohá, utopená Sally by se trápila dál.
Odklopila víko a zadívala se na panenku. A najednou jí to, co chtěla udělat, připadalo nesmyslné a bláhové. Hodně jsem se změnila, napadlo ji, asi jsem nějak dospěla, nebo to má na svědomí Tom,protože začínám pochybovat o věcech, které by mi dřív připadaly samozdřejmé,třebaže byly přinejmenším neobvyklé.
A bude to pokračovat,uvědomila si najednou, všechno se změní,něco ztratím a daleko víc získám, svět bude jiný a já budu jiná. Dnes je možná poslední den,kdy se ještě mohou odehrát tajemné, neskutečné a nepochopitelné věci.
Den, kdy končí dětství.
Proč by toho litovala? Snad později,po letech,ale teď ne.
A tak ani nemělo smysl váhat.
Vyndala panenku z krabice a sestroupila až na samý okraj řeky. Voda jí líně olizovala špičky tenisek. Dneska z ní Debbie starch neměla.
Pomalu a něžně, jako by jí ukládala do postýlky,položila dadrovou panenku na hladinu a trochu ji postrčila dál do proudu.
Panenka se zatočila a pak se vydala na svou vodní pouť. Pokud bylo Debbiino tušení správné,nebude to trvat dlouho.
Chvilku přemýšlela,jestli by neměla na Sally zavolat.
Nebo jestli by jí neměla zazpívat písničku.
Tu,kterou zpívala šťastná paní Gardnerová.
Ale pak usoudila, že je to zbytečné.
S napětím sledovala panenku, jak se kolébavě pohupuje na drobných vlnkách a pozvolna, ale nezdrženlivě se blíží k tomu protáhlému víru. Debbie si byla jistá, že si jí vír přitáhne.
A taky ano.
Debbie zatajila dech.
TeĎ se to stane!
Panenka opsala ve víru pomalý kruh.
A ještě jeden.
Z vody se vynořily bledé dívčí paže,uchopily panenku a rychle, téměř chamtivě jí stáhly pod hladinu.
Debbie zaslechla tichounký a štastný smích.
Tak. Sally dostala svou panenku,jedinou věc,na které jí záleželo. V životě i po smrti. Příběh se uzavřel.
Debbie nehnutě stála a dívala se na řeku. Přikrčila obočí, protože něco se změnilo a ona na to nemohla přijít. Pak si to uvědomila.
Hladina byla klidná. Vír zmizel.
"Sbohem Sally," zašeptala Debbie.
>KOPÍRUJ JEN S MÍM ZDROJEM<
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama